Což se těším v nejhlubší své duši,

Což se těším v nejhlubší své duši,

Že žně blaží naše podkrají;

Žita moje ovšem nezrají,

Leč si duše jiných slastí tuší.

Rozkošných-liž zpěvů tvoje uši

Z polí oněch nepojímají?

Z bouří času jako podtají

Odkazem nás došly po Libuši.

Slyš jen! Pojí se v nich rosa s mannou,

Růže vonné z nich svou sladkost vanou,

Krása s hudbou slaví spolu sňatek.

Z přemilostných zpěvu toho vratek

Blaženosti rájské pro mne kanou,

Toť mé žatvy, to můj celý statek.