COŽ TA LÁSKA VĚC JE DIVNÁ! (II.)

Řekli mi: „Láska nebe sen,

štěstím se k Tobě skloní...“

Však – nebe zná i bouři snít,

a slzy – také roní.

Ta moje láska! – Slunce třpyt;

hromová za ním rána –

celičká žití pohádka

v slzách je vyzpívána.