Což ti lidé mají se svobodou?

Což ti lidé mají se svobodou?

Pořád o ní řeči provodí,

Však ji v skutek uvésť nerodí,

Dávajíť jí břísti pořád vodou.

Před nádher se plouží před hospodou,

Pochotěm svým všechněm lahodí,

Pyšným jejich duchům nehodí

Smilovať se skutkem nad nehodou.

O jak jim to převýborně svědčí!

Porobu chtí zhladiť pouhou řečí,

A hlad zahnať holým zvukem hlásky.

Poroba však duch jest černé noci,

A ten žádné nepodléhá moci,

Leda žezlu obětivé lásky.