CREDO.

Jsem básník slunce, hvězdných konstelací,

květnatých lích a modrých dívčích zraků,

poeta štěstí, který za soumraku

do duší žen a leknínů se ztrácí,

jsem zlatá muška, která v květů vůni

nejliběj sní a nejraději trůní.

Jsem básník slunce... Celý svět mi hraje

paprsků snem a dovádivým svitem,

vše, co se tiše kmitne pod blankytem,

hranolem duše promítám v své háje,

kde v svatých ohních vznáší se mé Božství

nad oltáři a v bílých liljí množství.

Jsem básník nocí, kdy se hvězdy čistí,

srpnových nocí, plných mysterií,

k nim duše má jak v bibli chodí čísti

a jako červ se pod jich tichem svíjí –:

mně zdává se, vše tato bílá světla

že pro mne jen a pro mé dítě zkvetla.

Jsem básník studánek a tichých hladí,

kde jako tajemství se leknín chví,

kde bílé rusalky a fauni mladí

se honí v zášeří...

Kde jako anděl jásá nad potokem

má zlatá víla s azurovým okem.

Pojď, zlatá vílo, dej mi ručku v dlaň

a půjdem v kraj, kde bílé květy zrají,

kde božím slunkem stále jásá stráň

a v těžkých vůních mušky umírají –

pojď, měsíc vyšel, rybník počal zpívat –

budem se mlčky k svatým hvězdám dívat...