Crucifixus.

Co věků as juž nad ním přešlo v letu,

vždy rozpjat mezi nebem zemí visí;

vždy plné bolesti jsou Jeho rysy,

vždy „smilování“ slyšíš s Jeho retů.

Pak srdce tichne v lásky vroucím vznětu,

pak zmírá jako na Golgotě kdysi,

a nejde anděl, který zas Jej vzkřísí

a „alleluja“ zahřmí v duši světu.

Ó kraji rodný, lide na kříž spjatý,

tvůj kalich hořkosti jest vrchovatý,

lem jeho tvou se krví růmění.

Té stále na kříž utrpení vbíjí,

ty beze stesku kloníš v mdlobách šíji

a marně čekáš na své vzkříšení.