Csövar, Hrad Raškův.*)

Vážné rumy! smutní ostatkové

Slávy Rašky velikého,**)

Vněmžto všickni dobří vlastencové

Ctili Uhra zmužilého.

Vněmž sy Budín slávou osloněný

Přemilého otce vážil;

Jehož Nongrad sylou zvelebený

Přítelem být ctně se snažil.

Kam se děli časové ti zlatí,

Když se na Raškovu hradě

Scházývali kslužbám kněží svatí,

Nábožný lid vkrásy vnadě;

Když sem soused Raškův, prelát vážný,

Salkán*), rád se přestěhoval;

Vdíle vlasti příliš věrný, snažný,

Mračnou mysl tu vyjasňoval.

Tu y krásní hoší z Čerháského**)

Okolí své radovánky

Mívajíce vína Budínského

Vyprázdnili mnohé dčbánky.

Sdcerami zde oni Raškovými

Vmilé žili upřímnosti;

Tu se žerty, hrami poctivými

Městknávali vnevinnosti.

Přihouslí zde zvuku utěšeném

Kolem sními tancovali;

Přizpěvu tu ptačím přemileném

Vtichém houští sedávali.

Rcete rumy, jakých božských veselostí

Požily tu krásné panny,

U Rašky když láska snevinností

Rozbila své milé stany.

Rcete, jak tu cyzý rád se stavil

Nadalekém putování;

Vjaké čisté radosti tu trávil

Čas svůj vsladkém zaměstknání.

Rcete, Raškovo jak slavné bydlo

Bylo pouhé veselosti,

Žertů, her a tancův sýdlo.

Zmizlých válek ukrutnosti;

Krutá vzteklost nepřátelův lítých

Hrad ten krásný zohavila,

Turkův, křesťanské krve sytých,

Zbraň jej bídně rozbořila!

Teď již tady smutné ticho stále

Uprostřed skal strašných bydlí;

Nanejvyšší hrůzyplné skále

Tichá pustovečka*) sydlí.

Smrdutý jen lakomec zvšech lidí

Tu sy stany někdy bije,

Peníze když, blázen! hořet vidí,

Poklady zde vrumu čije.

Stín jak Raškův na Vašhedi**) chodí,

Kde se láme bílý kámen

Dovápenic – hrůzy smrti plodí,

Jichž jest křivda jeho pramen.

Kyž se vráždné ruce pokrčily

Nepřátel hrad Raškův vztekle

Bořícých! ach, kyž se umučili

Živi tito Turcy vpekle!

Kyž je třesoucý se sprchlivostí

Víry země pohltily!

Kyž je Perounovy vbouřlivosti

Nebes střely rozdrtily!

Stůjtež rumy! kvěčné Rašky slávě

Stůjte pevně povše léta!

Svědčtež o Raškovu slavném stavě

Dozboření gruntů světa!

Hnízdiž tady pustovečko tichá,

Hnízdiž navysoké skále!

Nadkřivdou sy Rašky Čerhát vzdychá;

Žaluj y ty nani stále!