ČTENÁŘI.

To jen když náhle se zašeří

a zmizí obzory nitru,

když se tak najednou nevěří

včerejšku, dnešku i jitru –

to jen tak v zoufalé chvilince,

kdy člověk v černé tmě stojí,

hvízdá si nedbale, lehynce

tu prostou písničku svoji...

Hvízdám si nedbale sem a tam,

má noc je totiž tak divá –

a když se octne v ní člověk sám,

bizarní nápady mívá.

Hvízdá si o jaru, o letu,

o smutku ze zašlých roků –

co na sta pořádných poetů

dalo už v důkladnou sloku,

hvízdá si banálně, nedbale,

do vtipných trylků se pouští –

inu, když je mu tak zoufale

v té černé hrozivé poušti.