ČTENÁŘI.

JSI milý host, dám srdečně, co mám

pod krovem svým, – ty srdečně to příjmi.

Já nemám květů, – jest už prostřed zimy, –

bych ozdobil ti stůl; – však se mnou lam

ten denní chléb, jak dobyl jsem ho sám

v přeháňkách léta. – Postesk nezazli mi,

– toť už tak zvyk, – a strasti mé kde tvými,

se mnou se děl, kde těchu nalézám.

Však nenajdeš-li, co jsi očekával,

buď přívětiv; – to nestojí tě nic,

a spolupoutníci jsme v žití ději. –

Já vlídně tak, jak jsem ti ruku dával,

tě k prahu provodím, nechtěje víc,

než, aby tobě šlo se veseleji.