ČTENÁŘKA.

Zas na oknech nám šero visí...

Jak u stolu si sedám tich,

mé dítě z koutku přináší si

svou torbu plnou listů knih.

Má pestrý obsah brašna sporá –

teď všecko dítě rozvírá,

tu vyndá sešit Světozora,

pak staré listy Lumíra.

Kus fysiky a slabikáře,

i feuilleton Hlasů z podhoří,

a malé očko plné záře

se v moudrosti ty ponoří.

Ač nezná písmen, přečítá mi –

jsem zdiven slyše její ret!

Vždyť každý lístek byl mi známý

a věcí těch jsem nevyčet...