Ctibor.

Ctibor jitrem z lože skočí

Vybuzený ze sna zlého;

Vejde k němu druže jeho,

Hrozí se jí jeho oči.

Lichotivě před ním stojí

V rouchu bílém, číši v rukou.

„Co tě, milý, svírá mukou?

Proč se lekáš dívky svojí?“

Zděšen Ctibor odhovoří:

„V bílém rouchu vedle sebe

Stát jsem ve snách viděl tebe,

Viděl ku strachu a hoři!

Plnou krve místo vína

Jsi mi číši podávala,

A ta se mi v rukou zňala,

Ty jsi sklesla poděšína!“

Dívka nebes pomstu čije,

Hrůzu ve svém jeví hledu;

„Odpusť, já ti nesla jedu,“

Dí, a sama číši pije.