Ctnost.

Kdož mně bezpečně v světě může dosti

Schrány přáti? kdož osudné krutosti

Zkázu, jenž se, ach! nade mnou vynáší,

Kdož ji zaplaší?

Trápení kdož mé potěchou kojiti

Může? kdož k sídlům blažených voditi –

Tam, kde věčně jen trvají radosti?

Ty jsi to, ctnosti!

Byť i hrůza hrůz nade mnou se shlukla,

Byť i zhoubného tlama orka pukla

Po stupem: v každém přeje ctnost ve místě

Schrány mi jistě.

Tvého přátelství kdo činí se, ctnosti!

Hodna, šťastné ten zakusí blahosti!

Může, byť i zřel strašlivé se díti,

V poklidu sníti!