ČTRNÁCTILETÁ.

Když poprvé s ním procházkou šla sadem

a pocítila lásku v srdci mladém,

– neb před tím ještě pro své panny žila, –

ráj svého štěstí sobě vykouzlila.

On hrdinou byl a jí vše se koří,

– v takovém mládí člověk svět si tvoří,

v němž svoje touhy v sladké formy ztají!...

Jak bude krásné, až On zulíbá ji! –

Pak v objetí mu štěstí žití vysní,

a vše mu řekne, co ji trápí, tísní,

vše řekne mu a se vším se mu svěří!

Ó, jak je šťastna! Dosud v štěstí věří!

Ó, kterak blaží srdce láska prvá!

Ó, škoda, že jen chvíli štěstí trvá! –

Ráj záhy ztratila a ne svou vinou:

Za měsíc v sadě potkala Jej s jinou...