Čtu dramata.

Čtu ve tvých očích lesklých sametově

stesk letních vod, jež šumí jednotvárně.

A ve tvém jednom zazpívaném slově

zašumí smutné lípy na hřbitově,

že všecko marné – –

Stesk podzimku se ze tvých očí dívá,

prochvělý, vlhký, jako mlhy chladné,

když velké slunce těžce dohořívá,

když smutek umírání v polích zpívá

a v duši padne – –

V jevišti očí duše zaprodává

své tělo, srdce v trpkém usmívání –

Čtu drama krve, jež se odehrává

v tvých očích smutných. – Padá tvoje hlava.

Jde Umírání – –

Polož si srdce na má prsa, dítě,

dva květy zvadnou na jediném stvolu.

Dočteme smutné drama pospolitě! –

A dřív než slunce vyjde na úsvitě –

půjdeme spolu – –