Čtverlístek.

Chaloupka malá, chaloupka nízká,

a přec jí byla plničká víska:

učitel, rychtář, velebníček,

radní tam, konšelé

viděli anděle,

kostelíček!

Čtverlístek děvčat v chaloupce roste,

každičké švarné, každičké prosté,

jako ta svatá na oltáři.

Což, pane kaplane,

často se namane

v breviaři!

A ten náš mladý učitel, šelma,

také prý neměl na očích bělma:

v kostele o mši, slyšte, panny!

vlezl mu z trampoty

čtverlístek na noty,

na varhany.

Rychtáři v účtech nadělal bryndy,

jakživo se to nestalo jindy,

v hlavě prý se mu všecko pletlo:

chtěl sednouť na koně,

vylezl – zle o ně! –

na pometlo!

Kolika hochům uvízl v hlavě,

kolika pomoh’ ku věčné slávě!

Na konec ale, zlý to osud!

uvadnul, opadnul,

chytil, co popadnul,

má to posud!