ČTVERO KVÍTKŮ.

Vesele jsem u svitání

Jednou z lože skočil,

Abych v poli k milování

Čtvero kvítků zočil.

Skalní jsem se na pahřbetí

Rychle vyšinul,

Kamž před lovcem kamzík letí,

Aby nezhynul.

Marně jsem se snažil lézti

Skoro do nebe,

Až jsem, Milko! kvítek kvésti

Uzřel u tebe.

Toto kvítko něžné Krásky

Zdobí outlé mravy;

Jeť to kvítko čisté lásky,

Ježto duši baví.

Zanechav pak kolmé hory,

Skalní strminy,

Prohledal jsem stinné bory,

Háje, křoviny.

Však jen, dívko! na tvé tváři

Kvítečko se skví,

Když se v mírné, rajské záři

Studem panny rdí.

Kvítko to ve věku zlatém

Vzniklo v spanilosti,

Kvete skromně v rouchu svatém –

Kvítko nevinnosti.

Z hájů spěchám, kde se toky

Proudí lučinou,

Kde dub koupel svými boky

Kryje soukromnou;

Po nábřeží chvátám výše,

Marnáť cesta má,

Ukryla jsi kvítko tíše,

Dívko, v ňádra svá.

Toto kvítko outlé listy

Jako stříbro vine,

Věrnost slove, z nížto čistý

Pramen lásce plyne.

Stále pílím po planinách,

Mnohý přejdu brod,

V štěpnici a stromovinách

Mnohý zlezu plot;

Dlouho bloudě v šírém sadě

Uzřím květinku,

Ježto moji v plné vnadě

Zdobí děvčinku.

V nevinné se zardělosti

Toto kvítko skrývá,

Jest to kvítko svaté ctnosti,

Jenž se v nebi skvívá.

Kteráž dívka toto kvítí

Svine u věnec,

Tu zajisté bude ctíti

Každý mládenec;

Ať ji šat jen prostý kreje,

Nízký chová krov,

Krašší vnada kol se leje,

Milko! z těchto slov.

Nevinnost, ctnost, věrnost, láska

Zdob tě v každé době,

Jest to silná krásy páska,

Vnadná v každé době.