Čtvero ročních časů.

Jaro růžené ti ozdobuje

Rty a líce svěží lepostí;

Plodné léto s tvorčí radostí

Pučící tvá ňádra posvěcuje;

Jeseň zlatostkvoucí ozařuje

Kadeřů tě rusou hojností;

Zima též s svou sněhobělostí

Po tvých ramenou se rozhošťuje.

Tak je tebou jaksi zastavena

Prchlá ročních časů posloupnost,

V jednotu jich různosť uvedena.

A když čas se tobě pokořiti

Nezdráhá se, ač je pyšen dost,

Jak se nemám já ti podrobiti!