ČTVERYLKA.

My netančíme už ty bujné tance,

ty plné vášní – viďte, milostpaní?!

A v žití píseň svoje žalné lkání

nám nepřimísí lásky dissonance.

Teď čtverylka nám stačí vážná, tichá,

ta plna poklon odměřených, chladných,

bez ruky stisků vášnivých a vnadných.

bez pohledu, jenž sladkou touhou dýchá.

A jak v tom tanci, tak i v živobytí

my neznáme už lásky v bujném plese,

v níž srdce hoří, ňadro výše dme se

a v bezdno vášní duch se střemhlav řítí.

Jen poklony a chladné usmívání

bez citu, vzletu, jásotu a bolu:

tu čtverylku tak odtančíme spolu,

a nám to stačí – viďte, milostpaní?!