ČTVRŤ BÍDY.

V té čtvrti bídní lidé, smutní psi,

zapadlé, lidské apokalypsy.

Nevěstky, chátra... Židi, dětí sta...

Sabbatu hudba vřeští nečistá...

Zdeformovaní civí k slunci. Hle:

to všecko vyděděné, vyvrhlé.

V svou bídu zadumaní, bezhlasní

jsou ti, kdož sny své revoluční sní...

Z těch koutů bídy věčnost pozdraví

i sen, i myšlenka, vzdor krvavý.

Po cestách osamělých, na výších

předměstských kopců, v hájích nejtišších

jdou reci zítřku, pochýleni v zem,

stavíce nové světy v srdci svém.

Budoucí kralovrazi tady jdou,

svou hroznou okouzleni myšlenkou...

Zde hledej ženy, smutné novým snem:

jich srdce odhodláno k obětem...

Dospělých písně děti zpívají,

brunátné na měď ruce zdvihají.

Jich otcové však v temnu těsných stěn,

spiklenci Slunce, chmurně hledí ven,

rebelli vzdoru, jenž má zítra vzplát,

se učí jiskry z troudu vykřesat...