ČTVRTÁ STRUNA

Na jedné struně jsem za mlada hrál,

nyvá z ní zvučela touha.

Na jedné struně lze po leta hrát –

o lásce písnička dlouhá!

Jednou však omrzí guslara přec

ve kvintách smyčcem svým smýkat.

Jednou tě panenka oklame snad –

na druhé můžeš pak vzlykat.

Rapsode ponurý, láska co jest?

Klam a mam bujného mládí.

Na třetí struně jsem práci česť pěl.

Marně mne sirény svádí...

Nechci už milovat, smát se a lkát –

život, och, tvrdý je, tvrdý.

Třetí mé struny už stačí mi zvuk,

na práci člověk nechť hrdý.

Jedna však na houslích nezněla přec:

jakým as hovoří hlasem?

Národa porobu po leta zřím –

ustane bič svištět časem?

Ej, všecko na světě konec má svůj,

i zvůle cizáckých pánů...

Ta čtvrtá zajásá, cizákům až

každičkou splatíme ránu!