ČTVRTÉ.

Já nepravím ti, dítě mé: Cti vždy otce svého!

Neb život vývoj věčný je a boj jen stálý.

Příkazy nechci poutat nikdy ducha tvého;

můj obzor, dítě, snad ti bude brzy malý.

Bolesti jiné, jiné vášně snad tě zkruší

a já měl bych jen proto zotročit tvou duši,

že zplodil jsem tebe!?

Mé dítě, volné v život jdi, a silné, svěží,

co mrtvo je, ať jen klidně v hrobě leží;

já nechci, abys na mne vzpomínalo v pláči:

že půjdeš žitím vítězně, mně stačí.

Nechť vzdor tvůj, synu můj, mé srdce někdy raní,

přec s klidem škrtám čtvrté přikázání.