Čtyři byli, všichni moji byli,

Čtyři byli, všichni moji byli,

bratr, manžel, otec můj a matka,

nad hlavou mně nebe vytvořili,

promlouvali ke mně slova sladká,

podpírali v žití skutkem, slovem,

vzpjali pevnou klenbu nad domovem.

Odešli pak. Samota mně zbyla.

Jejich slova tak ji naplnila,

že na moji hlavu utýranou

jak zář věčné lampy z temna kanou.

Čtyři sloupy k lásky baldachýnu

skácely se v prach a v hrobu hlínu,

a přec láska, kterou měli v hlase,

do vesmíru ještě rozpíná se,

stuhy povzbuzení kol ní vlají,

korouhev mé vůle podpírá ji:

ze čtyř lásek, jež mi dalo žití,

čtyry hvězdy nad hlavou mně svítí!