ČTYŘI PÍSNĚ. (II.)

Smutná lásko, ještě jen chvíli

nech svou ruku v dlani mé teplé.

Než se večer nad námi schýlí,

nech mne hledět v sivý svůj zrak.

Stíny rostou... Slyšíš, jak dravý

vítr used v koruny stromů?

Cítíš úzkost klasu i trávy?...

Proč se nechvíš, odcházejíc?

Proč jdeš v bouři úsměvem světlá?

Já proč s hrůzou domů se vracím?

Proč tvá láska jinému zkvetla?

Proč mi nelze zapomenout?