ČTYŘI PÍSNĚ SOKOLSKÉ. (II. KU PŘEDU!)

KU předu, ku předu, zpátky ni krok!

Sokolí heslo je stále;

znělo už k pochodu mnohý tak rok,

znít bude na věky dále.

Ku předu, ku předu, dokud je dech,

pro slávu, blaho a zdar našich Čech!

Kde vlasti nepřítel, kde že tu sok?

Pochodem přes něho dále!

Napřed se nastaví čelo a hruď,

prapor než roztrhán v kusy. –

Kdo že to poroučí: „Otrokem buď!?“

Kdo že tu poslouchat musí?!

Někdo-li poroučí: „Poslouchej mne!“

zahřmí to na odvěť: „Však ještě ne!

Vlast matku udeřit má-li kdo chuť,

dřív syna skoliti musí!“

Však ještě při druhu stojí tu druh,

Čechy jak vídala Sláva. –

Naše ta země a náš je ten luh,

kde Sokol perutí mává!

Ku předu, ku předu, krok nikdy zpět,

s rachotem bubnů jak v boj chodil děd!

Však živ je doposud náš starý Bůh.

Vlast česká na vždy buď zdráva!