ČTYŘICÍTKA

Buď Bohu dík! Jsem spokojen!

Já vyžil kus života plně.

Můj lán je zorán, pohnojen,

a zahraje v klasů vlně.

Já vysoko stál jsem na horách

a hlubokým brodil se mořem,

já zpívaje, krásou lučin táh’

i zamlklý usedal hořem.

Já dračí jsem musil krotit sběř

a s knížaty ducha ctil se –

já zapěl jsem také leckterý verš,

jenž národu do duše vryl se.

Bůh chce-li, dále bych chtěl žít

a zřít, kam lidstvo se řine –

leč k tomu netřeba na zemi být,

to spatřím i s planety jiné.

A tak tu stojím připraven.

Byť nehověls všem mým tužbám,

můj Otče, jen přijdi ve svůj den:

Tvůj syn je vždycky Ti k službám.