CUDNÝ.

Jde páter zamyšlen ulicí dlouhou

a jaksi teskně se kol sebe dívá,

a schvácen jakousi neznámou touhou,

zdlouha a – hlasitě zívá.

Však náhle zůstal stát. – Zahrádka malá

– rozboř se, světe, a nestoudnost pukni –

uprostřed nahatá socha tam stála,

třímajíc v ruce svou sukni.

A páter rozkácen na ni se dívá – –

však náhle divná jím otřásla síla,

že v duši palčivá mu žádost zpívá;

kdyby tak byla,

potvůrka, živá!