CUKAKI

Již měsíc bílé noci vyšel v sad,

kde s větví vzkvetlých třešní sníh se řine.

Pod verandou z dvou dýmek kouř se vine.

S princeznou noční zde se milovat

chce mladý samuraj. Sladkých vnad,

jež brokát skrývá, z něhož vůně plyne,

však ještě nezlíbal. Svit luny line

se marně na šat spjatý. Vane chlad

z Cukaki, která dnes je zamyšlena.

„Smíš na ni hledět, neprohlédneš však,“

dí vyčítavě. Usmála se žena.

V číš netknutou tu vločka s třešně slétla.

„Hle, pobízí nás!“ S líčka střásla mrak.

„Tož pijme!“ řekla. Tělo s tělem spletla.