CUKROVAR.

Mozolnatou hrstí,

odňali dělníci říjnové prsti

sladký plod.

Tisíce potahů přejelo mostní váhy

a jako o závod

(ztracená minuta je hřích)

se hromadila řepa

v továrních nádvořích.

A záhy,

zazářil do noci,

zazářil cukrovar

a čerpadla

počala ssáti vodu,

trubkami vodovodu,

by oddělena byla zem

s hnědého plodu.

Pak řezačky

v transmissích doprovodu

počaly krouhati

v nervosních záchvěvech

se škubající maso cukrovky.

A potom uhlí, oheň, voda,

a znovu uhlí, oheň, pára,

pomocí chemiků a techniků,

spoutají šťávu raffineriím.

Tvoří se, tvoří,

cukrová hmota,

které pak kabel,

telegraf, kolej,

přístav a parník

cestu razí na trh.

Večer i ráno,

v noci i poledne,

na západ, na sever,

na jih a na východ,

bílá jde cesta,

z které si člověk bere sladkost,

chemickou složku tvořící krev,

chemickou složku tvořící kosti.