Cukruje hrdlička na sněti,

Cukruje hrdlička na sněti,

žežulka kuká,

strakapoun své křičí na děti,

slavílek ťuká,

kos s drozdem zapiskli v zápětí! –

Nenáhle umlká les.

Jen včelka odletí

s blízkého okvětí,

a skřehne žába v dálce kdes.

Mlhy si na listy sednou.

Olše si s potokem

naposled do očí hlednou.

Vše spí. Náš ponocný zatroubí,

a my sem plachým krokem

půjdeme, panenko, na houby.