Cvrček se pod naší stodolou chechtá,

Cvrček se pod naší stodolou chechtá,

či je to nářek? Ne, smích to!

Sluníčko září a za chvilku zapadne,

zavolá za sebou Noc,

bujnou a jásavou ženušku pekla.

Smějme se, smějme, hoj! výskněm si jaře!

A vždyť svět celý

rve se a umírá,

a přece o překot plesá a výská.

Juch! Jaká radost to tryská!

Nuž jásej, srdce!

Hleď, jak Noc svůdně se svíjí!

Chyť si ji, chyť, chyť!

Třebas to ďáblova dcera!

Však ona léčit zná!