CXLI DIALOG

Nech mne klečet u tvých nohou,

pro tebe a tebou být!

Co má ústa chtíti mohou,

když tě mohla políbit?

Co mé oči ještě chtějí,

když tě mohly viděti

stále víc a horoucněji?

Kde je staré prokletí?

Kde je smrt a kde je noci

popůlnoční mrazný chlad?

Tebe mít a tebe moci

nekonečně objímat!

Nekonečně? Kdo to může?

Nekonečně? Jaký cit!

Stále trhat vonné růže?

Milovat a snít a snít?

Nekonečně! Krásu tvoji

stále zříti – jaký dar!

Dobývat tě v stálém boji!

Kdo ti řekl, že jsem stár?

Řekli to tví nepřátelé,

kdo je může umlčet?

Stáří? Odpověz jim směle!

Žiji dva tisíce let.

Budeš žíti nekonečně

i ten, kdo má tebe rád.

Kdo se dotkl tebe, věčně,

milenko má, bude mlád!