CXXIII Milada a Helena!
Milada a Helena!
Dvě hvězdy nade mnou planou a svítí,
jedna je do tmy věčné vnořena
a druhá do plného lesku žití,
do věčné slávy slunce. Ozvěna
sladkých slov zesnulé se mísí tiše
se slovy žijící. Dva sny. Dvě říše.
Milada! Helena!