CXXIV Ach, moje mrtvá a ty, moje živá!
Ach, moje mrtvá a ty, moje živá!
Od jedné k druhé kráčím sám.
Ta dvojí melodie tiše splývá
v mém srdci. Zajásám
a potom truchlím jako zakletý.
Žasnu a mlčím v žalný vichru svist.
Přede mnou stojí dvou žen portréty,
na jednom černý flor, na druhém myrty list.