CXXXIV FAUST

Já proklel boha. Démonem

přemluven pil jsem z číše mladosti.

Zhrdaje lidmi, kabbalou i zákonem

tobě jsem zpíval chválu, radosti!

Náhle jsi zmizela. Užaslý nad skonem

milenky zalkal jsem. Smrt! Zděšeně

patřím jí do tváře. Smrt! Utonem?

táži se Satana. On mlčí. Na stěně

obraz se objeví, pln krásy, nadlidský,

jakoby uchopován vášní cyklonem.

K mé otázce se směje cynicky.

Kam mne vedeš? Dí suše: K Heleně!