Cymbál a husle.

Jaj, ten cymbál a ty husle

kterak zvučno vábí!

kdo je zaslech, ten se více

z touhy nevystrabí,

tomu srdce zachvěje se

jako lístek břízy

a z hrdélce povzdech žalný

více nevymizí.

Jaj, ten cymbál a ty husle

stálá kouzla robí,

citům nebe otvírají,

upomínkám hroby;

v ňádra padají jak hvězdy

podivné jich zvuky,

že kdo vrahům dýku chystal,

vypadne mu z ruky!

Jaj, ten cymbál a ty husle

ozvěnou kdy hlesly,

rázem srdce s hlavou jaly,

do Karpat je nesly;

však tu z bědných chatek z nova

zoufanlivě výskly,

dýku, co prv z ruky padla,

zase v dlaň mi vtiskly!