cynthie

máš ráda měsíc, když se dívá

stříbrnou tváří do oken,

a z temna zříš, jak zář ta tklivá

krajinu mění v plachý sen?

tu vzpomínám si na dalekou

končinu jižní, tvrdou zem,

kde v jasných nocích s myslí měkkou

jsem jihl pod minaretem,

a na všecko jsem zapomínal

pro krásné oči nocí těch:

na vzteklý svět, jenž v křečích línal,

a jeho otrávený dech.

máš ráda měsíc, když kol mění

vše ve stříbrnou vidinu?

tak někdy tvoje tvář v mém snění

vykouzlí jarní krajinu.

tu zapomínám na břemeno

všech vzteků, smutků, bolestí

a jsem jen ten, jenž tvoje jméno,

květ nese na ratolesti.