Cyzyncy.

„Proč tak pacholíčku kráčíš

Smutně drsnou cestičkou?

S kým se, řekni, bídně vláčíš?

S svouli slepou matičkou?“

„Kam mne oči nesou, kráčím

Dobrý muži! v cyzyně,

Chudý s matičkou se vláčím

Nevěda kam v pustině.“

„Co se pouštíš do cyzyny

Bez přátel a bez peněz?

Tuze zašels do pustiny,

Daleko jest odtuď ves!“

„Musyli jsme utíkati

Dobrý muži! v cyzynu,

U nás zpurcy drancovati

Začínají dědinu;

Tiť nám vzali krásné statky,

Pole, lesy, zahrady;

Otce pobili y matky

Nejmilejší poklady.

Y já cedím dnem y nocý

Pro tatinka slzyčky,

V tuhé bouři se vší mocý

Chránil jsem jen matičky.“

„Kam se myslíš nyní dáti?

Bouřka hrozý škodlivá;

Slyšíšli již vichry váti,

Mračna hučet šedivá?

Již blesk žravý křížem šlehá,

Z dálí houká divý hrom;

Zde zvěř pomatená běhá,

Tam se vyvracuje strom.“

„Běda! kam se obrátíme?

Kde se máti skryjeme,

Přítelíčka nevidíme,

Bídně v poušti zajdeme.

Lidé bouří, bouří nebe,

Vůkol hledím do nocy,

Bože! Otče! prosým tebe,

Přispěj matce k pomocy!“

„Neděs upřímný se hochu!

Neděs bouře strašlivé!

Bouda, jak jen pojdem trochu,

Skryje duše poctivé.

Netřeba ti světem jíti,

Do daleké cyzyny,

U mne máte svůj byt míti,

U mne skrovné hostiny.“