Cžlověk v obrazu růže.

Vizte, jak tam růžička

Krásné Panně vstříc se směje,

Jak se rosná perlička

Na listečku jejim stkvěje,

Jaká chutná její vůně!

Rdí se, jak král na svém trůně.

Než ach! krásná barvička

Brzynko se její mění,

Přelíbezná vůnička

Obracý se v znechutnění.

Když list její horkem svadne,

Z mlade ratolístky padne.

Člověka táž způsoba!

V mladosti se krásou stkvěje,

Tvaři jeho ozdoba

Radost v srdce všechněch leje,

Čerstvá barva, oči jasné

Činí mladé lidi krásné.

Člověk sešlý starostí

Celičký se proměňuje,

Bystrých očí jasnosti

Pozbývá, sluch utracuje,

Červenost se v bledost mění,

Líbý pohled v zošklivění.

Když pak vyjde z těla duch,

Člověk béře porušení,

Krása obrácy se v puch,

Jasnost očí v zamračení,

Na něj pohledět jen strach!

Posléz rozsýpá se v prach.