ÓDA HELLÉNSKÝM MYTHŮM. (III.)

To všecko pro vždy že má uprchnout?

Pro jitro střízlivé, pro strojů ruch a hvizd?

Ó, poesie hnízd!

Nač k starým přidávat též nových pout?

Kde v přírodě zbyl jeden vlhký kout,

ať se tam Oreada skrývá,

ať Najada tam dlívá

a s opozděným echem,

vln vzdechem,

o sedmi otvorech pastýře syrinx zpívá!

Však vždy se najde Narciss nový,

jenž nakloní se ku zrcadlu vod

a schýlen hluboko jsa pod keř jasmínový,

tam stíhat bude vážky třpytný bod.

Vždy Akteon, ve srdci s tajným děsem,

zřít bude na Nymfy s vln zápasících plesem,

a mýtinou i vřesem

týž bude života se splítat chorovod.

Vy mythy řecké, vy jste notu daly

do písně života, jež nedozní,

pokavad snílek prchá mezi skály,

tu píseň uslyší a věčné jaro z ní.