Óda na 13. červen.

Třináctý červen! Jak to zadunělo!

Jak blýskla čepel! Srdce se tu chvělo,

jež v bitvách dávno otrlo.

Ač „vzdej se“ kartel volal na Kovandu,

ten v očích žár a v srdci pýchu grandů,

řek’ slavné slovo z Waterloo!

Třináctý červen! Mrtví vstali z hrobů,

by potírat šli Bienerthovu zlobu.

Šik věčně bít se hotový!

Neutralitu mrtví zachovali:

Dykovi úctu, vážnost, lásku dali

a hlasy dali Chocovi!

Třináctý červen! Zmlká v studu Musa.

Ve Vídni děs a spuštění a hrůza

a úžas vlády patrný.

Kdo řítí se to, kdo štve svého koně?

Císařský kurýr hlásá, hlavu kloně:

„V třetím byl zvolen Stříbrný!“

Třináctý červen! Přízraky se rodí;

přízraky pro vlast hlasovati chodí.

Blah, kdo svou víru zachoval!

Jsi nebo nejsi? Jak to říci slovy?

Jda k volbě, volič odpůldne se doví,

že dopoledne hlasoval.

Ctnost Plutarchovská ve tmách dneška plane,

legitimace volí nedodané.

Boj o moc v stylu velikém.

Ba nad Plutarcha skvělejší zříš vzory:

na Vinohradech stařec vetchý, chorý

vlast zachránit šel před Dykem!

Čest tomu, kdo ji zaslouží. Dí svědek,

že jmenoval se p. Ant. Josef Dědek,

o jedenácté bylo to.

Vlast vysvobodil z rozkolnických tenat.

Čin zlatým písmem nutno poznamenat.

Co dál říc’? Svatá prostoto!