ÓDA PRCHAJÍCÍ LÁSKY (II)

Nelkej! Nehřeš! – Uteče málo vody,

žehnat budeš náhlému rozhodnutí.

Neznáš lásku, můžeš-li podezřívat

útěk můj chvatný.

Rci sám, jestli mohu ti dáti více,

než jsem dala? V náručí tvém jsem vzplála

jako zlatá divizna v skalním lomu

hořící ohněm!

Dobyls škebli, vyloupils perlu vzácnou.

Co chceš více? – Trvá-li něco věčně?

Já již byla. – Nediv se, že již prchám –

Co mi již zbývá?

Nejdu první. Tak bylo Achillovi,

přímý rozkaz zpupného násilníka

když mu urval rozkošnou Briseovnu

od nahé hrudi.

Bude dobře. Sapfó tak Faonovi

říci nemohla více v strašné chvíli.

Co zde trvá? Pohár jsme vychýlili:

Hrdinně umřem!