Dafnys a Filida.

Jestli upřímně miluješ,

Mně samé lásku slibuješ,

Chcy ti něco vyjevit,

Však se chraň o tom mluvit

Pastýřkám, neb jinému

Z pastýřů klevetnému.

Stromové mohou svědčiti,

Že budu mlčeti.

Tys z pastýřů ten jediný,

Milejší mi není jiný,

To ti musým zjeviti,

Milůj, a hleď tajiti,

Že se mé mladé srdce

Poddává již tvé lásce.

Stromové mohou svědčiti,

Že budu mlčeti.

Nedám také, by kdo jiný

Přišel na trávník zelený,

Chtěje u mne seděti,

Nechcy víc naň hleděti,

Neb tys sám jen v srdcy mém,

Jen mlč, že se milujem.

Stromové mohou svědčiti,

Že budu mlčeti.

Tak poď a toto měj první

Věrné lásky polibení;

Však jestliže k mé hanbě

Problekneš co při stádě,

Máť také být poslední;

Boj se srdce trápení.

Stromové mohou svědčiti,

Že budu mlčeti.

Již tedy mne polib také,

Chcešli, můžeš y víckráte,

Jen ať to skotačení

Není k mé cti zlehčení,

Usta též nechť mlčejí,

Kteráž sladce líbají.

Stromové mohou svědčiti,

Že budu mlčeti.

Nevím, jak mně již v srdcy jest,

Nedals mi hubiček než šest,

Mohu láskou shořeti,

Jeli ti co věřiti,

Hlediž do srdce mého

Milostí podjatého.

Stromové mohou svědčiti,

Že budu mlčeti.

Dafnys! co to za mnou šustí?

Snad jest zvíře v tomto houští?

Ješto lásku nám brání,

Překazyt chce líbání?

Není! – ach jest má matka!

Co počnem nebožátka?

Co Dafnys slíbil mlčeti,

Otec má věděti.