DÁL OD MÝCH ZAHRAD.

Cikánka jakás plíží se kol zahrad mých,

vloudit se snaží mezi pestré záhony,

kde lilie a růže zrají s narcisy,

a chtivým zrakem do jejich se vpíjí krás

a plným ssaje dechem vůni nádhernou,

jež daleko v mých dýchá drahých zahradách.

Cikánka jakás plíží se kol zahrad mých

a v lákavých si vstup chce získat úsměvech,

aby snad zničila mi všechnu krásu v nich,

aby snad urvala tam rukou čistý květ,

aby snad spálila jej černých očí tmou,

aby snad dechem jejím horkým svadlo vše.

Však marně bloudí cikánka kol zahrad mých

a chtivým zrakem do jejich se vpíjí krás

a v lákavých si vstup chce získat úsměvech. –

Má duše starostná u vchodu na stráži

a bdělostí se zachvívá, by nevstoupil

kdos drzý do záhonů světel zahrad mých.