DÁL ZA TEBOU JDU...

DÁL za Tebou jdu, Ideale,

dál za Vámi jdu, dítě mé –

a jestli někdo třetí stále

mi v cesty Vaše nenadále

vždy veběhne – toť lhostejné!

Toť osud Krásy už je taký:

je stíhána jak v lese laň...

Já nad profánní světa zraky

si vynáším Vás nad oblaky,

klep ulice k Vám nemá práva,

mé heslo čisté jak má zbraň:

Buď krása Vaše zdráva!

Já miluji Vás jinak zcela

a jinak s Vámi sejdu se:

to obloha zahoří celá

východu slávou zkrvavělá,

až čluny naše sjedou se.

A bouře mořská, sladký blude,

nám rozhučí se v naše sny,

a vonět budou růže rudé,

a vítr bude, jaro bude,

jež květy v cestu střásá...

Má číš se sladce v ruce chví:

Buď zdráva Vaše krása!

Bdím v noci sám... Má lampa hasne –

a myšlenky mé letí k Vám.

Než duše moje k spánku zasne,

na Vaši krásu, dítě krásné,

ten pohár rudý pozvedám.

A vzpomínám: Vy spíte asi –

ó, chtěl bych aspoň chvíli tak

svůj obdiv Vaší divné krásy

vyšeptat v tmavé Vaše řasy – –

a svědkem jest jen noc ta tmavá,

co volám tmě v mlhavý zrak:

Buď krása Vaše zdráva!

Ó, miluji Vás. – Kráse klaním

se ve Vás, slavím Přírodu –

A je mi, jak bych před svitáním,

v tvář tváří chvějným hvězdám ranním,

kdes v horách čekal východu...

Ó, kdy a kde? Ó, z Vašich retů

tak slyšet slova čaromoc! – –

A na vzdor mrakům, na vzdor světu,

Vám, nejkrásnější ze všech květů,

svou zvedám číš, má duše jásá

Vám na shledanou! – Dobrou noc!

Buď zdráva Vaše krása!