DÁL!

Kvapí se schodů a přes dvůr na ulici –

s jedné strany Seina, s druhé Saint Germain.

Ještě ohlédl se, stín mu přelét lící,

v ústech náhle hořkost, jakou chová rmen;

ale za okamžik setřel chmuru dlaní,

hořkost rychle spolkl, v tváři jak by vzplál,

oko zahořelo, ústa v pousmání

za pokynu ruky povelela: Dál!

A již vůz jak vítr letí po Paříži –

ale duch se vznáší do minula zpět:

v dobu uplynulou vzpomínkou se hříží,

kdy svrh pouta rabská, aby dal se v svět.

Ještě zjev mu vyvstal zlatovlasé ženy,

který beze slova prosit se jej zdál,

ještě cítil v duši pohled zarosený –

on však pěst jen zaťal a šel v temnu dál.

Zmizel otrokářům, na svobodné zemi

vypověděl válku vrahům svobody;

v horku dne i parnu, sněhu závějemi

vodil svoje druhy v nové pochody,

neúnavný za dne, v noci bez oddechu

vždy byl v prvních řadách, nikdy opodál,

nikdy nezaváhal, v chvatu jen a spěchu

za svým cílem mířil přes překážky dál.

Neměl jiné zbraně nežli pravdy ocel,

kterou vůlí pevnou zkoval v mlat a meč –

s pevnou vírou však a minulosti pocel

maje na čele se v práci dal a v seč.

Stínal hlavy lži a v bašty její bušil,

za nimiž se netvor českou krví hřál –

časem obraz ženy, jejíž hoře tušil,

kmitl se mu... on však útok vedl dál.

Kámen za kamenem drolí se a řítí,

ve zdech pevnosti již zejí trhliny,

jimi do zajetí národů je zříti,

lež kde se svými se kryje zločiny.

Světu odhalena hněvem jeho hyne...

v zříceninách žalář – skutkem, čeho ždál.

On však neodpočal, dílo chopil jiné:

bořil dřív, teď stavět! Plnou silou dál!

Stavěl, kámen svážel za dne, za večera,

by měl dům lid jeho jako praotci –

úsilím byl život jeho dnes jak včera,

pochybnosti neznal, znal jen pevné: chci!

Stojí dům; vnitř teplo, ruce neozebou –

na cimbuří prapor, jako v dávnu vlál.

Tam si odpočine... Prudce pohnul sebou,

oko blesklo, ruku vztáh a volá: Dál!

Dále jako dosud k předu, bez oddechu,

domů sic, však ne tam složit rukou v klín,

mech by z pohodlí nám nezarostl střechu,

dole u zdi by se neusadil blín!

Dále jako děd, jenž pilně pravdy hledal,

oči odvrátiti od pluhu se bál,

stále k předu mířil, zdržeti se nedal –

tak i teď a příště bez oddechu dál!