DALEKÁ CESTA SRDCE

Skřivaní písní z modra

co v srdci rozžehlas,

že v pláni slehlých hrobů

se matky ozval hlas?

Daleká cesta srdce

je zemí, oblohou,

vodami, lesy, vrchy,

když nohy nemohou.

Leč každého přec roku

to srdce sváteční

tu na nezvěstném hrobu

ční, vrba smuteční.

A ptá se: milý hochu,

tam na věčnosti kdes,

kde hrob tvůj? Pole, řeka,

či bažina či les?

Neplačte, matko, zdáli

lkal synův hlas, se smál:

Za radost milionů

jsem rád svůj život dal.

A matka zaplakala

nad ním i nad lidstvem:

Spi a nás živé zahřej

lží sladkou v srdci svém.