Daleké hroby.

Že na rodné zas hroudě volně dýchám, žiji,

nemohu zapomenout... Zapomenout nemohu,

že tisíce těl českých v cizích zemích hnijí,

že duše soucitná neklekne jejich ke hrobu...

K nám nepřehledné moře našich hrobů volá

z niv sladké Francie, z Russie rovin žírných,

z pahorků srbských a i pod Alpami zdola

z italských nížin u Piavy nedozírných...

Tam věčným dřímou snem ti války mučedníci,

už téměř zapomenuti jsou v půtkách stranických

a snad jen osamělý básník, hloubající

nad lidstva osudy, vzpomene pustých hrobů jich...