DALEKĚ OBZORY

Zdravím vás, daleké obzory,

barevné stuhy a jas!

Dálka zrak unáší přes hory

splynulé v modravý pás.

Jak ptactva v odletu kroužení,

jak dětský nad strání drak

daleko letí mé toužení,

dále než dostihne zrak.

Obrazy z jeviště mladosti

jeví se jak oblak chvat,

jak v slávě sluneční jasnosti

nebeských beránků řad.

Jeřábů zarudlé věnčení

kyne kol chlapeckých cest

se čmoudem zemáků pečení,

suchá kdy praskala klest.

Zálety mladistvých perutí

do modra tužeb a snů,

srdcí dvou opojná splynutí

v sladkosti srpnových dnů...

Nestihnu vzpjatými rameny

hodin těch záři a ples –

ocúnů podsvětní plameny

kvetou mi u cesty dnes.

Kytičku hořců si natrhám,

zavěsím u Božích muk –

večer svůj blouděním nezmrhám,

s věže zní domova zvuk...

Ke knize veršů pak usednu,

kde moudrost a ducha vzlet –

na zdraví pěvce číš pozvednu:

zdar dílu budoucích let!