DALEKO NĚKDE

Daleko někde zrají révy –

Však u nás o tom nikdo neví...

Den chladný je a tesknou písní

podzimní vítr burácí,

a do kraje se rozeběhli

sentimentální žebráci.

Z nich každý těžký stesk má v očích,

a k tělu paže přimknuty.

Je věru trpko tady platit

životem cizí pokuty –!

Uvadly květy, zvadly růže,

jediná píseň jeseně.

I vlastní slovo chlácholivé

zní nesměle a zmateně.

A krev a krev se bouří, pálí,

však vášeň tu kdo pochopí –?

Zlekané v temnu mluví hlasy:

Kéž jsme už blízko potopy!

Kostelní zvony rozkvílely

se zbožným přáním spasení:

Jsme všichni lidé bídní, křehcí,

na cestě k nebi ztraceni –

Dítěti v pláči prs svůj dává

matička sešlá tíží let:

Posledním mlékem dnes tě kojím,

hořkosti zbývá v prsou jed.

Milenců štěstí zakrnělo

v hovory nudné zakleté.

Do slávy bajek nesmrtelných

se citát z bible připlete – –

Den chladný je, noc rozčiluje

nádherou nebes, svatých hvězd,

za naši hvězdu odříkává

kněz smutné: Dokonáno jest!

Však srdce moje náhle bije

divokým rytmem života.

Do jiných světů plných květů

se dívá moje Golgota...

Daleko někde zrají révy –

Však u nás o tom nikdo neví...