Daleko světa.

Zde na pěšince v hustém lese

vždy ticho tak je a tak milo!

Zpěv hřivnáčků se v listí třese,

a na každé kol hebké sněti

svit rosy hned vzplá do perleti,

jak slunce hvozd jen ozářilo...

Jak divně hrajou jeho plamy!

Leč sekyr zvuk tu neozve se,

a dub tu má vše bratry kolem!

Sem zabloudivše – jste tu sami

i se své duše myšlénkami

i se svých mladých prsou bolem...