Dalibor.

Kdo poznal Prahu matičku

a prošel králův hrad,

ten v paměti si zachová

i Daliborku snad;

tu nad Jelením příkopem

se pnoucí oblou věž,

kde s Bílou, s Černou pospolu

ji státi spatřuješ.

Teď k Daliborce doléhá

jen stromů šumný sbor,

však před věky tam na skřipci

se svíjel Dalibor.

Ten smělý rytíř z Kozojed,

jenž vzbouřil selský lid

a s ním šel tvrze sousední

sám sobě vydobyt.

Jde sice pověsť, Dalibor

že nevolníkům přál

a že pak z nouze na housle

v té smutné věži hrál;

že na proužky si roztrhal

svou vlastní košili,

a po provázku přijímal,

co lidé vložili.

Co na tom pravdy, kdož to ví? –

Král v přísný soud ho vzal,

kat na prostoře pod věží

mu zpupnou hlavu sťal.

Kdo poznal Prahu matičku

a prošel králův hrad,

ten v paměti si zachová

i Daliborku snad.